Přinášíme vám rozhovor s Leonem Bolierem k Trancefusion. Leon bude navíc headlinerem poslední warm up párty dne 6.4. v ostravském Fabricu!
Ahoj Leone, díky že sis na nás udělal čas! Minulý týden vyšel nový song "Belmont´s Revenge", který jsi napsal společně s Cliffem Coenraadem. Mohl bys nám o něm říct něco víc? Jak se to vůbec přihodí, že dva trancoví producenti upíšou svůj track na label Stevea Aokiho? :-)
Vzniklo to tak, že můj kamarád v Montrealu se se Stevem Aokim dobře zná, a tak mu poslal jako demo song od dvou producentů, který pozvolna šplhají nahoru – Steve mu odpověděl, že si myslí, že je ten song hustej a zeptal se ho, jestli je ještě volnej na podepsání pro jeho label.
Je to další důkaz, že některý lidi dělí hudbu jen na dobrou a špatnou.
Mimo této skladby jsi rovněž před pár týdny vydal svůj nový singl s vokalistkou Julií Thomson nazvaný "Underwater" a jestli počítám dobře, je to teprve Tvá třetí vokálová skladba za posledních 5 let. Je tomu tak protože cítíš, že vokály nepasujou tak úplně dobře na Tvůj specifický styl tranceu nebo se zkrátka potkáváš s nedostatkem dobrých vokalistů?
To druhý. Ve skutečnosti miluju vokály – ale najít ty správný, to je fakt těžký, zvlášť kvůli tomu, že když spolupracuješ s dalším producentem, pak máš menší kontrolu nad tím, co udělá.. Právě teď pracuju na jedný spolupráci s Benem Haguem a jestli to tak můžu říct, tak on dodal fakt skvělej hlas.
Jak můžeme vidět z různých videí na Youtube apod., seš jeden z umělců, jejichž tvorba je po hudební stránce nejrozvinutější. Máš nějaký způsob, jak postupuješ, když skládáš hudbu?
Ani ne – když píšu něco melodickýho, začínám nejprve s melodií, pro víc klubovou tvorbu začínám s beatama – beaty musí dobře šlapat v klubu, ve velkých prostorách a na festivalech. Ve skutečnosti mi zabere o dost víc času vytvořit nějaký nabušený beaty, co mají koule, nežli napsat nějakou i tu nejkomplexnější melodii.
Hraješ taky hodně na piano, nepřemýšlel jsi někdy hrát třeba v kravatě a obleku nějakou klasiku, třeba v divadlech, festivalech vážné hudby apod.? :-)
Vůbec ne – protože lidi, který už to dělají, v tom jsou o třídu lepší než já. Piano používám jako pomůcku ve studiu, nic víc nic míň. Mimo to je piano jen jeden z aspektů, který zbožňuju na hudbě – miluju ten způsob, kterým můžeš díky svým beatům kontrolovat davy, ten způsob, jakým může být taneční hudba členěna, aby docílila, že taneční parket exploduje, všechny tyhle věci přichází tam ve studiu společně.
Seš hodně aktivní na FB a taky dost štědrý – často dáváš svým fanouškům dárky v různých soutěžích (raritní desky, podepsaná alba, free tracky apod.) Vymýšlíš tyhle soutěže sám a jak moc je pro Tebe interakce s Tvými fanoušky důležitá?
Osobní kontakt – tj. že se na některý dotazy snažím odpovídat sám – to jsem prostě já. Soutěže dělám spolu se svým managmentem pro sociální média – oni se starají o posty týkající se dat releasů tracků, agendu vystoupení apod. A vždycky zkontrolujou, co zbylo v kanclu, takže proč to nedat ven, že? :-)
Teď jedna obligátní otázka, co lidi hodně zajímá: Co rád dělá Len Bolier ve svém volném čase?
Ve svým volným čase se snažím trávit tolik času, kolik to jen jde, se svou rodinou a přáteli.
Pojďme se podívat na Tvoje hraní: Jak sis užil ASOT 550 v Kyjevě? Když hraješ na velkých akcích jako je tahle, preferuješ spíš hrát už vyzkoušený tracky nebo si i rád vyzkoušíš během svého setu nějaké experimenty?
To záleží – na ASOTu 550 v Kyjevě jsem věděl, že trance je na Ukrajině hodně nahoře a že tam jsou lidi kvůli hudbě. Mohl jsem si vyzkoušet nějaký nový skladby, o kterých jsem si byl jistej, že budou fungovat. Když hraju pro publikum, který není zas tolik do tranceu, mám tendenci hrát větší hity – a teď tady mluvím o mainstreamových hitech, ačkoliv cítím, že věci, co mají blíž ke klubový hudbě a který jsem hrál později, budou fungovat všude.
Každopádně musím říct: Hraní na ASOTu 550 v Kyjevě jsem si fakt užil!
V Čechách se představíš už velmi brzo hned dvakrát – poprvé na Trancefusion warm up v klubu Fabric a podruhé o týden později na velkém halovém eventu Trancefusion – A Dream Come True. Co Ti sedí víc – klub nebo hala – a proč?
Ve všech interview, co jsem četl, jsem zaznamenal stejnou odpověď k týhle otázce – a použiju stejnou, protože je to pravda: Mám rád obojí. Intimní atmosféru a interakci s fanoušky v klubu i bigroom
vibrace s velkolepým výhledem na lidi – miluju obojí z toho.
Před rokem a půl jsi byl hvězdou večera během ISOS eventu, kde jsi hrál po boku Richarda Duranda, na co se můžou v Tvém setu těšit lidi tentokrát?
Na tvrdou údernou aktuální muziku s příměsí mý vlastní hudby!
Díky moc za rozhovor a uvidíme se brzy!
|
